Pokec s Barčou: Šéfík eSuby je v tom!
Tento týden jsem vyzpovídala toho nejpovolanějšího ze všech, a to samotného zakladatele eSuby Ladislava Dyntara. Dost se rozpovídal nejen o svém osobním životě, ale i o tom, jak to vypadalo, když eSubu před 13ti lety zakládal. Co všechno mi na sebe prásknul?
Láďo, já se o tobě dozvěděla, že jseš největší milovník sladkého pod sluncem. Udržuješ si nějak postavu nebo zkrátka jíš a tloustneš?
Sladké je taková moje úchylka, ale postavu si nehlídám, jsem takové neudržované zvířátko. Mám rád sladké a nějak jsem se s tím už smířil, samozřejmě se snažím co nejvíce sportovat a to co nevysportuju, to se někde projeví.
Manželka je s tím v pohodě, že tloustneš?
Ona si mě právě vzala ještě když jsem byl krásnej a hubenej, takže teď už s tím nemůže nic dělat. To je jedna z výhod manželství, teď už je prostě pozdě. Ona krásní a já kulatím, máme ty role rozdělené.
Ve firmě koluje, že se brzy chystáš na svět přivézt malého Ládíka a odejít na mateřskou. Co je na tom pravdy?
Tak to jsou jen pomluvy. Co se týče mě, tak já na tom pracuju usilovně, ale podle postavy jsem těhotný už tak dva roky a narození dítěte se nějak vynechalo. Malý Ládík ale nikdy nebude, protože tohle jméno je zamítnutý. Až uděláme eSubácký dupačky, tak v ten moment si můžu dovolit dítě. Musím ho přeci mít do čeho obléknout.
Je to 13 let, co jsi eSubu založil. Kolik ti tenkrát bylo a jaké byly začátky?
Bylo mi tehdy 16 let. A začátky byly krušné, protože jsme nebyli největší a nejlepší, ale byli jsme jeden z mnoha týmů. Naštěstí jsme kolem sebe měli partu šikovných kluků (sLic, PITBULL, sCop). A každý přispěl něčím k tomu celkovému produktu. Jen díky té partě super lidí jsme se dokázali dostat tam, kde jsme teď.
Jak se to stane, že v šestnácti letech založíš svojí firmu?
Já jsem to nikdy nezakládal sám, byli jsme tři hlavní a každý se staral o něco. Tím, že jsem byl mladý kuře, hrozně těžko se chodilo za partnery a hledali sponzoři. Vždycky jsem měl velké štěstí na lidi kolem sebe, a i to považuju za jedno z největších umění. Je důležité obklopit se lidmi, kteří jsou často i šikovnější než ty, a to si myslím, že se v rámci eSuby podařilo. Takže to rozhodně není jen můj úspěch, je to často práce i lidí, kteří bohužel nejsou třeba ani vidět.
Přeci jenom člověk má většinou v tomto věku ale jiné zájmy, než zakládat firmu, ne? Jak na to reagovalo okolí?
No nebyl jsem ve třídě moc oblíbený. Když všichni chodili do hospody a za školu kouřit, tak já jsem pospíchal domů za počítač, kde jsem trávil čas do noci. Ve škole jsem o přestávkách spal, což všechny taky iritovalo.
Snil jsi někdy o tom, že firma doroste do takovýchto rozměrů?
Popravdě ano. Já vždycky, když jsem něco dělal, tak jsem to dělal s tím, abychom byli nejlepší, největší či nejúspěšnější. Mám takový problém a to, že nedokážu dělat věci jen tak, takže jsem si nedokázal představit, že bych budoval tým, který bude jen pro zábavu, a dopředu počítal s tím, že ho třeba za tři roky zruším, protože budu mít jiné koníčky. Vždycky, když něco dělám, tak si myslím, že je to potřeba dělat pořádně. eSuba vždycky byla takový moje dítě, takže já už vlastně jedno dítě mám a je mu 13 let.
Kolik lidí jsi vyhodil?
Na přesné číslo si asi nevzpomenu, ono je velký rozdíl mezi vyhodit zaměstnance a nebo vyhodit hráče z nějakého týmu. Častokrát se stává, že někoho musíš vyhodit, ale většinou nejde o klasický vyhazov, ale spíše o vzájemné rozhodnutí. Jenom málokrát jsme někoho museli fakt vyhodit kvůli tomu, že závazně porušil náš eSubácký kodex nebo měl třeba fakt špatný výsledky. Že bych vyhazoval zaměstnance, to se nestává. Myslím si, že je to i o tom, že si umíme dobře vybírat lidi, kterými se obklopujeme.
Jaký je eSubácký kodex? Je tam něco speciálního?
Máme tam několik speciálních bodů. Hodně si zakládáme na image takového friendly týmu. Já často uvádím takový příklad a věc, kterou jsem vždycky obdivoval, když jsem začínal hrát a chtěl bych, aby takhle eSuba byla vnímána. Tenkrát byl v Call of Duty tým Speed Link, který se skládal ze starších chlápků a patřil k těm nejlepším. Když nás většinou někdo porazil, tak si z nás dělali srandu, že to byla ztráta času a podobně. Tenhle tým si ale dal vždycky práci se sepsáním reportu k zápasu, kde popsali, jak to celé probíhalo, v čem jsme se třeba zlepšili a jak na sobě máme pracovat dále. A mě to vždycky hrozně motivovalo, vůbec mi nevadilo, že mě porazili, protože mě respektovali a pomáhali se zlepšit. V té komunitě byli bráni jako totální příklad toho, jak by se tým měl chovat. A podle mě je to i příklad do dnešní doby toho, jak by měl fungovat profi tým - jít ostatním příkladem. To je jedna z věcí, kterou se snažím vzbuzovat ve všech našich hráčích, protože si myslím, že to nikdy ničemu neuškodí. Nic tě to nestojí, jenom trochu úsilí, ale je to strašně odměňující a přinese ti to mnohem víc v dlouhodobém důsledku. Takže kromě tohohle respektu k soupeřům, tam potom patří věci, jako je týmový duch, profesionální přístup, ambice či pokora.
Musíte tyhle věci hráče učit nebo to mají většinou v sobě?
Bohužel né všichni to mají v sobě zabudovaný a některé to musíme učit. Je to škoda, protože si myslím, že když má člověk dobrou výchovu, tak by to měl mít v sobě. Ale je to i částečně daný tím, že dnešní generace je vychovávána internetem, kde tyhle věci moc nefungujou. V současné době internetu je nejvíc in, když někoho vyhejtuješ a vlastně slušný chování, co frčelo, když já jsem hrával, tak není moc v módě.
Jak si vybíráte hráče, které si vezmete pod sebe? Je to postaveno jen na výkonech?
Je to spíše mix výkonu a povahy. Hráče vybíráme nejen podle toho, že jsou nejlepší, nebo mají šanci být nejlepšími ve svým oboru, ale chceme, aby se s těmi lidmi dalo pracovat. Aby to nebyl úplný debil. Hráči musí dělat i plno věcí pro partnery, jako je natáčení různých videí, aktivní propagace nebo fungování na sociálních sítích. A s člověkem, který je blbec, tak je těžké spolupracovat. On může být nejlepší v té dané hře, ale ty to nemáš jak prodat a je ti to téměř k ničemu.
Jak pomáháš doma manželce? Vaříš? Uklízíš?
Ani jedno, další otázka.
Tvoje tři dobré a tři špatné vlastnosti?
Začnu asi těmi špatnými a to je puntičkářství, nedochvilnost a nerad se dělím o sladké . Dobré vlastnosti jsou tolerantnost, štědrost (rozhodně se netýká jídla a sladkostí) a soutěživost.
Tvé oblíbené místo?
Jsou to Azory a to kvůli přírodě a lidem. Mám rád teplá místa, kde se dá surfovat. Ale rád bych se podíval do Chile.
Láďo, díky za rozhovor a přeju celé eSubě spoustu úspěchů do dalších let! :)
#modrakrev