eSuba Stars: Jindřich Blx Zelený
O PROJEKTU
Projekt eSuba Stars je novým redakčním seriálem, který bude postupně a pravidelně představovat nové členy naší vlastní klubové Síně slávy. Uvedení staronových tváří budeme prezentovat skrze osobní rozhovory, v nichž se podíváme zpátky do minulosti, současnosti, a především na závěrečné bilancování kariéry s několikaletým odstupem času.
Předchozí díly:
- Lukáš „luckeR“ Blažek
- Tomáš „PredY“ Pospíšil
- Lubomír „Luboshmir“ Pešák
- Erik „hakkiJunior“ Leštach
- Nikolai „Mazarini“ Lazarev
- Petr „el-Diablo“ Šavelka
- Petr „Plague“ Brablec
- Tomáš „Pospi“ Pospíchal
- Vladimír „Miah“ Ďurčík
- Petr „Hectic“ König
PROFIL HRÁČE: Další z řady úspěšných hráčů Call of Duty. Jindřich „Blx“ Zelený s partou dalších spoluhráčů ve své době válcovali nejen českou, ale i zahraniční scénu. Svými skilly dostali eSubu do podvědomí po téměř celé Evropě a vybojovali řadu úspěchů. Blx zářil v prvním i druhém díle, s hraním pak skončil s přechodem na díl čtvrtý, který ho tenkrát zklamal.
Ahoj! Časy, kdy jsi oslňoval coby jeden z nejlepších hráčů CoD, jsou už nějakou dobu pryč, takže nás nejvíc zajímá, jak se ti daří teď a co všechno zajímavého tě od té doby potkalo?
„Ahoj, máš pravdu, pár neděl už od té doby uběhlo, pár věcí se změnilo. Skončil jsem s hraním někdy před maturitou a z ničeho nic jsem nedávno oslavil třicetiny. Po dodělání VŠ v mém rodném Brně jsem tam i několik let pracoval, ale kvůli lákavé pracovní nabídce a odbourání stereotypu jsem se přesunul do hlavního města. A jak se mi daří? Já bych řekl, že moc dobře. Mám fajn práci, krásnou snoubenku, se kterou plánujeme společnou budoucnost a v podstatě tak nějak je vše, jak má být. „
Měl jsi pořádně bohatou kariéru profesionálního hráče. Jak na ni vzpomínáš?
„Jen v dobrém. Vzpomínám si na úplné začátky, kdy jsme v COD1 na lankách i online poráželi eSubu, jakožto outsidera. Pamatuju si na přestup mě a dalších lidí z neophyte/fatality do eSuby a postupné dobytí trůnu, na kterém jsme kralovali, až dokud celá scéna nepřestoupila na COD2. Ač si nejsem jistý, jestli se mi víc líbil první nebo druhý díl dnes už válečné herní klasiky, za dob COD2 jsme zažili zlaté časy. Skvělá banda lidí, spousta úspěchů na CZ scéně, ale i mimo ni. Tehdy si myslím, že se eSuba a její hráči začali dostávat do povědomí po celé Evropě, tedy v určitých kruzích samozřejmě. A co se týče mě osobně, vždy jsem dokázal udržet work/life/gaming balance, takže jsem netrávil deset hodin denně hraním a mám tak i hezké neherní vzpomínky na dobu mezi mými 15-19 lety. Na druhou stranu to, jak hodně jsme cestovali na lanky ve mně odstartovalo touhu poznávat nové země a kontinenty, takže od té doby už jsem procestoval kus jihovýchodní Asie, střední Ameriky, jižní Afriky a další zajímavá místa. Nebýt hraní, kdo ví.“
S týmem jste dokázali vybojovat plno úspěchů. Na který z nich vzpomínáš nejraději?
„Myslím, že největší radost jsem paradoxně neměl z žádného z prvních míst, ale z 4. místa z CDC#2 v Enschede. Tam to bylo skvěle zorganizované, obrovsky nabité, vypjaté, mělo to náboj a zároveň nás konečně ostatní týmy začaly brát jako adepty na stupínek vítězů a rovnocenné soupeře. Nezdá se to, ale to stigma, že jsme z východní Evropy, takže zaručeně musíme podvádět, je v západních kulturách silně zakořeněné. Přece nebylo možný, že bychom na těch PCčkách, které jsme si vytesali z kamene, mohli poctivě porážet tyto velké známé týmy. Největší úspěch pro mě ale je to, že jsem se na těchto akcích vždy výborně bavil a lépe poznal s ostatními a podíval do nových končin.“
Určitě jsi zažil i nějaké zklamání, vzpomeneš si na nějaké?
„Jasně, zklamání bylo pro mě vyhoření na první zahraniční lance v Rotterdamu, 2. místo na Invexu 2006 a horší umístění na dalších zahraničních lankách. Nicméně neúspěch je poměrně dobrá motivace, takže to v zásadě nevidím až tak negativně. Největším zklamáním pro mě byl směr, kterým se vývojáři hry COD vydali. Ono to dává ale smysl. To, co je dobré pro masy, nemusí být dobré pro kompetitivní hráče a naopak. Já považuji COD4 za nepovedené a částečně za důvod, proč jsem s hraním skončil.“
Jsi ve spojení ještě s někým z bývalých spoluhráčů?
„FB na kluky mám, ale každý jsme se vydali jiným směrem, a tak si píšeme velmi zřídka, osobně jsme se neviděli 10 let. Je to škoda, určitě by bylo zajímavé se potkat u piva, případně si sem tam něco společně zahrát.“
Vzpomeneš si, kam všude po světě ses díky hraní podíval?
„Pokud jsem na nic nezapomněl tak Itálie, Maďarsko, Holandsko, Dánsko, Belgie, Francie a Ostrava.“
Vzpomeneš si i na nějakou vtipnou historku?
„Nejvíc jsem se bavil vždycky, jak jsme sedli do auta, otevřeli flašku, Nio spustil ty svoje sprostonárodní písničky, prozpívali jsme prvních pár hodin ke hranicím, než jsme odpadli do kómatu a probudili se až na místě. Taky si vzpomínám na Plaga a jeho unikátní ironický smysl pro humor, ten mě bavil. Když jsme jeli společně na první lanku, bylo to vůbec poprvé, co vyjel mimo hranice ČR a hned říká: „Dívejte na tu trávu, tady v Německu je mnohem zelenější, to je úplně poznat, že už nejsme v ČR!“
Zahraješ si ještě teď něco? Co říkáš na nejnovější Call of Duty? Posunulo se k lepšímu, nebo horšímu?
„Asi 5 let od skončení své herní kariéry jsem na žádnou hru nesáhl, pak jsem hrál občas LOLko. No a před rokem jsem se dozvěděl o PUBG, a jelikož se mi battle royale zdálo jako geniální koncept, tak jsem to musel zkusit. Bohužel už není tolik času, takže často volím jednodušší alternativu pro herní důchodce – Ring of Elysium. Ta je dynamičtější a mně osobně přijde i jednodušší, takže se chytnu i po delší době, co nehraju. Nové díly COD ani nechci zkoušet, nechci si zkazit vzpomínky.“
Sleduješ současnou progamingovou scénu? Jak moc je rozdílná od dob, kdy jsi hrával ty?
„Teď už to moc nesleduju, ale myslím, že se progaming za posledních 10 let neuvěřitelně změnil. Od managementu, tréninků, ale hlavně co do sledovanosti. Dneska na největších turnajích sleduje live zápasy 50-100 tisíc a online desítky milionů lidí. Dělají se cosplaye, soutěže. Na twitchi, youtube a dalších streamovacích službách se dá sledovat tolik kvalitního obsahu, tam se to posunulo enormně. Dobré srovnání bude taky velikost největších prizepoolů. Pamatuju si, když Fatality v Quakovi vyhrál za mé doby největší výhru v dějinách esportu - 1 milion dolarů. Dnes už to jsou desítky milionů dolarů.“
Jak vnímáš pokrok eSuby od té doby?
„Popravdě o eSubě nemám více informací, než kdokoliv z veřejnosti, ale umím si představit, že tím, jak se celé odvětví zprofesionalizovalo, tak musel management posunout laťku zase o pěkný kousek výš. Z posledních let jsem zaregistroval skvělá umístění v TrackManii a Heartstonu, kde to byl celosvětový úspěch. Jsem rád, že jsem mohl přispět svou troškou do mlýna vybudovat něco, co vydrželo a stalo se větším, lepším a úspěšnějším.“
Chtěl bys něco vzkázat fanouškům?
„Já si myslím, že už si na mě téměř nikdo ani nevzpomene, takže pokud ano, tak díky a zdravím. Občas narazím na nějaký povedený kousek fragmovie, příklad za všechny „eSuba: Revisioned story“ od Atheista. To pak nostalgicky vzpomínám a jsem moc rád, že jsem strávil jedno období života právě takto.“
#modrakrev